Limbora
1989 - 1992
V patnácti letech stačí nápad, aby se člověk do něčeho pustil. Kapela byla složená z mých spolužáků z konzervatoře v obsazení Václav Polívka, Lucie Hauserová, Martin Zelenka - housle, Věra Wachsmannová, Aleš Purger - violy, Norbet Šimon - basa a později Paľo Lambert - cimbál. Kapela to byla živelná, nadšená - ve vzájemných vztazích konfliktní - několikrát přerušující a zase obnovující činnost, působící pod různými názvy (Limbora, Brambora, Borovička), v závěru své činnosti se slušným repertoárem a poměrně vytříbenou stylovostí - občas byla i Slováky považována za slovenskou.

Karmína
1993 - 1998
Karmína byl první profesionální soubor, se kterým jsem spolupracoval. Líbily se mi zajímavé úpravy jejího uměleckého vedoucího Miroslava Sekáče, jakož i na soubor zabývající se českou hudbou poměrně vysoký temperament. Externí spolupráce s touto skupinou trvá dodnes.

Irish Dew
1996
Do této kapely jsem se dostal přes flétnistu Jakuba Klára. Zkušenosti, které jsem zde získal se mi překvapivě hodily při interpretaci sólového Bacha, protože jsem se zde poprvé setkal se živě hranou gigou. Kromě toho to pro mě byla i cenná zkušenost v poznání úskalí mezilidských vztahů v kapele.

Hurdy-Gurdy
1999 - 2001
Toto trio založil dudák Filip Marek. Název znamená maďarsky niněra a kromě ní je nástrojové obsazení: magdeburské čtyřhlasé renesanční dudy, české moldánky, fidula, cink, viloncello a bicí nástroje. Každý z členů jich tudíž musí ovládat několik. Výsledkem je zajímavý charakteristický zvuk. Trio svou činnost vyvíjí sporadicky a pouze na objednávku.

Chorea Bohemica
od 1999
Chorea Bohemica je soubor s dlouholetou tradicí. Díky členství v něm jsem se seznámil s vysoce hodnotnými úpravami lidových písní Jaroslava Krčka, Milana Puklického, Jiřího Fischera a dalších autorů, ze kterých čerpám bohatou inspiraci.

Jagabab
od 2002
Mé první setkání s touto skupinou proběhlo na středověkých slavnostech v Kadani, kde jsem s nimi vystupoval, aniž bychom si před tím zkusili spolu jedinou notu. Dodnes vzpomínám na zpáteční cestu, při které Luboš Holzer vykřikoval, že nám sežene spoustu kšeftů, když mu poctivě řekneme, že je čurák. "Čuráku, sežeň nám kšefty!!!", zařvali jsme na něj unisono s Filipem Markem, který mě tehdy na to hraní sehnal. Vzhledem k tomu, že Luboš svému slovu dostál, funguje tato kapela doposud a má se čile k světu. Přežívá navzdory svéráznému přístupu ke svým akcím - například pokud dorazím na zkoušku o 10 minut později, seřve mě Filip, u kterého se obvykle zkouší, že jdu moc brzo. Mojí životosprávu, o kterou se snažím důsledně pečovat, komentuje tak, že tady budu žít zbytečně dlouho. A tak je to v kapele se vším.

Pramínek
od 1997
K této činnosti mě přivedla spolupráce s černošickou ZUŠ. Tato kapela slouží téměř výhradně jako doprovod tanečního souboru stejného jména, který vede Marcela Látalová. Obsazení je proměnlivé, podle druhu repertoáru a v kapele se setkávají lidé různého věku a hráčské úrovně.

Cain Da Breth
od roku 2005
Když jsem přijímal v roce 1999 Filipa Minajeva ke studiu houslí na černošické ZUŠ, získal jsem tím příležitost rozšířit si obzory - Filip tehdy působil jako hráč na bicí v satanistické kapele Katharsis - k mému překvapení to byla poměrně veselá a příjemná hudba - a kromě toho jsem se přes něj seznámil s kapelou Skrytý půvab byrokracie z čehož vzešla má účast na DVD Psychodeformátor aneb Překvapení v kryptě - dílo Jakuba Žida. Když mě Filip pozval na koncert Cain Da Breth 11.1. 2005 do Čajovny pod stromem čajovým, řekl jsem mu, že mě nebaví hudbu poslouchat, ale že si s nimi rád zahraju, jestli chtějí. Od té doby mi zavolali ještě víckrát a rovněž jsem se podílel na natočení jejich demosnímku, což byl velice zajímavý zážitek - hraji tam s Janem - Matějem Rakem, aniž bychom se při té příležitosti setkali.